4. S čuvačem na stopách
Připravujeme stopařský výcvik
Stopařské práce nejlépe vypovídají o souladu mezi psem a psovodem. Při žádném jiném výcviku není pes a psovod na sebe tak těsně vázán. Žádný jiný výcvik není takovou mírou závislý na duševní souhře pes-psovod. Psovod musí znát svého psa, sledovat jeho chování na stopě a vyčíst momenty, kdy je třeba reagovat. Je nutné psa motivovat před začátkem stopy, aby měl chuť stopu vypracovat. Je třeba psa v pravou chvíli na stopě povzbudit, pokud ztrácí o stopu zájem. Je nutné psa na stopě zklidnit, pokud na stopě postupuje příliš rychle. Je nutné psa vhodně korigovat, pokud stopu ztrácí, opouští či už opustil. Je třeba ho jemně přinutit, pokud se mu nechce pracovat dál. Je třeba reagovat v pravý čas, aby zásah psovoda psovi pomohl.
Při stopařském výcviku čuvače vycházíme z obecných zásad, které musíme přizpůsobit individualitě čuvače. Pokud se někdo chce podrobně zabývat stopováním, lze doporučit půl století starou a dodnes kynology vysoce ceněnou knihu pana Dr. Viléma Eise „Pachové práce“. Je zde podrobně popsán stopařský výcvik, dozvíme se něco o psychice psa v souvislosti se stopováním, jsou zde rozebrány okolnosti, které na psa na stopě působí /vliv okolí, počasí atd./.
Čuvač je dobrý stopař. Je v jeho povaze, že dobře dělá věci, pro které se sám rozhodne. Pokud se sám rozhodne, že půjde po stopě a najde co nebo kdo je na konci, vyvine obrovské úsilí, aby se mu to povedlo. Většinou je úspěšný. Horší to již bývá s tím, když má něco udělat na povel. K jakémukoli druhu výcviku čuvače je nutná motivace. Motivovat čuvače, soustředit jeho pozornost a udržet ji bývá někdy to nejsložitější. Přitom pozornost a soustředěnost psa na stopě je jednou z podmínek úspěchu.
Cvičební řády sportovní kynologie vyžadují, aby pes vypracovával stopu samostatně, přesně a se zájmem. Samostatně znamená, že psovod uvede psa na stopu a dále do jeho práce nezasahuje. Pes musí vypracovávat stopu přesně. Odchýlení se ze stopy, váhání nebo ověřování na lomech se penalizuje. Během stopování se pes musí věnovat výlučně stopě. Nesmí zkoumat krtičiny vedle stopy, nesmí se zajímat o to, co se děje v okolí. Musí mít o stopu zájem a aktivně ji sledovat.
Některá ustanovení cvičebních řádů bohužel nerespektují přirozené reakce psa. Zároveň nutí psovoda omezovat ovlivňování psa na stopě /např. chválení a povzbuzování některé cvičební řády výslovně zakazují/. Autoři cvičebních řádů jako by pozapomněli, že pes není stroj. Je zvíře, na které působí vlivy okolí a on na ně nějak reaguje. Čuvač je přemýšlivý a přemýšlí i na stopě. Těžko chápe, že má něco provést pouze tak, jak předepisuje cvičební řád, a nesmí to udělat jinak. Je pouze na psovodovi, jak se s tímto vyrovná.
První stopa
Na otázku, kdy začít se štěnětem stopovat, lze obecně odpovědět, že co nejdříve. Konkrétně říci, na kolika týdnech věku štěněte to má být, je složité. Zde je potřeba individuální přístup ke každému psovi. Jsou kynologové, kteří začínají s výcvikem stop již na 8 týdnech, jiní tvrdí, že lze začít mnohem později /třeba až na roce/. Osobně si myslím, že začít s čuvačem stopovat na 3-5 měsících je ideální. Ale ani později není nic ztraceno.
Ve výše zmíněné knize „Pachové práce“ doporučuje autor provést první stopu přibližně následujícím způsobem. V případě, že je štěně již navyklé na svého nového pána, podrží štěně na vodítku někdo, koho štěně málo zná, ke komu nemá silnější vztah. Pán odchází tak, aby jeho odchod štěně vidělo, ale nevidělo už, kam jde. Pokud máte zahradu, za kterou je volné prostranství – louka, les, je ideální jít ze zahrady na louku. U východu ze zahrady pošlape pán větší plochu – v průměru asi 1 metr. Zůstane tam asi 1minutu a snaží se, aby zde ulpělo co nejvíce jeho pachu. Pak udělá krátkou rovnou stopu, aby štěněti nedělala problémy, a schová se na konci stopy v křoví nebo tak podobně. Štěně by se mělo snažit dostat se za svým pánem. Pomocník, který drží štěně na vodítku, ho přivede k pošlapanému místu a na povel „hledej“ se ho pokusí navést k tomu, aby začalo hledat svého pána po čuchu a pokusilo se jít po jeho stopě. Je důležité, aby štěně schovaného pána nevidělo a nemohlo ho cítit /pán se musí ukrýt po větru/.
Provedení první stopy, jak navrhuje Dr. Eis, není vždy možné. Ne každý má zahradu u lesa, někoho, kdo mu se štěnětem pomůže, ne každé štěně opravdu začne pána hledat /toto riziko je u sebevědomého a samostatného čuvače poměrně vysoké/ a ne každý chce zkusit právě tuto metodu. Při první stopě lze postupovat i následovně. Vybereme vhodný terén. Ideálním terénem je mírně vzrostlá tráva. Začátek stopy - nášlap - si označíme. Stačí zapíchnutý klacík vlevo od místa, kde stopu začínáme našlapávat. Po označení nášlapu uděláme krok vpřed a uděláme nášlap tak, že pošlapeme terén v průměru asi půl metru. Nerozrýváme zem, pouze našlapujeme na povrch. Na nášlapu setrváme asi půl minuty. Snažíme se na něm zanechat co nejvíce pachu, je vhodné rukama „přejet“ po oblečení, aby se pachové částice uvolnily a padly na nášlap. Z nášlapu vyrazíme krátkými kroky rovně před sebe. První stopa je rovná a pouze několik metrů dlouhá. Stačí 10-15 kroků. Abychom přitáhli pozornost psa ke stopě, klademe pamlsky na začátek každé /nebo každé druhé/ šlápoty. Uděláme krok a na místo otisku podrážky do terénu položíme pamlsek. Stopu ukončíme položením předmětu. Na začátku stopařského výcviku by předmět mělo být něco, co má pes rád. Něco, z čeho bude mít radost, až to najde. Lze doporučit nějaký pamlsek, nakterý se pes těší, nebo hračku, se kterou si rád pohraje. Po položení předmětu uskočíme několik kroků dopředu, abychom přerušili trasu stopy. Když pes předmět přejde, zjistí, že stopa dále nepokračuje, a sám by si měl předmět vyhledat. Po odskočení se vracíme zpět obloukem do prostoru nášlapu, kde máme uvázaného psa. Doporučuje se vyčkat přibližně 10 minut před uvedením psa na stopu.
Uvedení psa na stopu je určitý rituál. Dovedeme psa k nášlapu a necháme ho usednout. Odepneme mu vodítko a na obojek připevníme stopovací šňůru. Časem se z tohoto rituálu stane signál pro psa, že bude stopovat.
Povel ke stopování je "stopa-hledej". Psovi ukážeme rukou, kudy jsme stopu našlapali. Snažíme se, aby si uvědomil, že cítí stopu a má po ní jít. Položené pamlsky by měly přitáhnout jeho pozornost ke stopě. Měl by si uvědomit, že pokud po stopě půjde, bude je nacházet a to by ho mělo motivovat. Na konci stopy objeví předmět - velký pamlsek, hračku, osobu. V tom okamžiku je třeba projevit velkou radost nad tím, že pes předmět objevil. Vycvičený pes by měl předmět označit – zasednutím, zalehnutím, štěkáním. Proto od samého začátku vedeme psa k tomu, aby předmět na konci stopy označoval. Po té necháme psa sníst pamlsek, dáme mu hračku a hrajeme si s ním. Pes by měl časem pochopit, že na konci stopy je něco dobrého, na co se těší a kvůli čemu se vyplatí stopu sledovat.
Štěňata a mladí psi mají často tendenci po stopě běžet. To pak vede k tomu, že pes přechází předměty a lomy stopy. Pokud pes po stopě běží, snažíme se ho vodítkem nebo stopovací šňůrou brzdit. Pes by měl po stopějít – je jedno, zda rychle či pomalu. Neměl by ale utíkat.
Stopařský výcvik začíná čuvač stejně jako ostatní plemena. Je třeba ho ale maximálně motivovat k provedení stopy. Doporučuji malé a časté pamlsky, povzbuzování při sledování stopy a velmi zřetelnou pochvalu na jejím konci. Čuvač musí mít pocit, že je důležité předmět najít. Proto mu nabídnout něco významného. Může to být třeba člen rodiny, který na něj čeká na konci stopy s pamlskem, nebo miska s krmením.
Pokračujeme ve stopování
Pokud pes jednoduchou začátečnickou stopu zvládá, postupně mu děláme stopu složitější. Zvyšovat složitost stopy znamená kombinaci následujícího:
- dělat stopu delší. Na jednoduchých všeobecných zkouškách jsou předepsány stopy 100-150 kroků dlouhé, na speciálních stopařských zkouškách se vypracovávají stopy 500 kroků a delší
- dělat stopu složitější. Rovnou stopu časem zakulacujeme. Začínáme dlouhým táhlým obloukem, který se časem stává stále ostřejším. Dojdeme tak k tomu, že na stopě vytvoříme pravoúhlý lom – místo, kde stopa pokračuje dále v úhlu 90 stupňů. Na jednoduchých všeobecných zkouškách se vypracovávají stopy s jedním lomem 90 stupňů, na speciálních stopařských zkouškách se vypracovávají stopy o 4 lomech, některý z lomů je v ostrém úhlu
- dělat stopu starší. Z původních 10 minut necháváme stopu zestárnout stále více. Na jednoduchých všeobecných zkouškách se vypracovávají stopy staré přibližně 15-30 minut, na speciálních stopařských zkouškách pak stopy staré 2 – 4 hodiny, na stopařských závodech se vypracovávají i stopy starší
- přidávat předmět na stopu. Postupem doby přidáme na stopu předmět. Většina stop se na zkouškách vypracovává tak, že jeden předmět je na stopě /po jeho nalezení a označení psem psovod předmět sebere a pes pokračuje dále ve sledování stopy/ a jeden stopu ukončuje.
- postupně prodlužovat délku stopovací šňůry. Zpočátku stopujeme se psem na šňůře 2 m dlouhé. Postupně vzdálenost prodlužujeme až na při zkouškách a závodech požadovaných 10m. Pes si postupně zvyká, že je od nás více vzdálen a pracuje samostatně.
- měnit povrchy, na kterých stopu pokládáme. Z ideálního povrchu – mírně vzrostlá tráva – přecházíme na další povrchy. Stopujeme ve vyšší trávě, kde pes má usnadněné sledování stopy /často jsou stopy psovoda sledovatelné očima/, ale má podstatně složitější vyhledávání předmětů. Stopujeme v lese, na poli, na strništi, na zoraném poli.
- přistoupit k cizí stopě. Stopu našlape psovi méně známá nebo úplně neznámá osoba.
- komplikujeme psovi stopu jiným způsobem – například položíme stopu přes užívanou cestu, necháme stopu křížit jinou stopou od jiné osoby, atd. Takovéto stopy se vypracovávají pouze na speciálních stopařských zkouškách a závodech.
Máme tedy zvládnutu jednoduchou 10-15 kroků rovnou stopu s předmětem na konci starou přibližně 10 minut. Pokračujeme ve výcviku tím, že stopu psovi postupně a pomalu prodlužujeme až na 100-150 kroků. Stopu též pomalu zahýbáme. Při zahýbání stopy postupujeme pomalu. Lom psovi našlapeme, až když dobře zvládl oblouk.
Pes by měl stopu bezpečně sledovat s čenichem u země a odchylovat se od ní do strany maximálně 2 metry. Pokud pes stopuje s vysokým čenichem, je nebezpečí, že bude v budoucnu přecházet lomy a předměty.Totéž platí pro případ, že se pes od stopy výrazně odchýlí. Větší odchýlení od stopy se též penalizuje při zkouškách a závodech. Abychom mohli přesné sledování stopy kontrolovat, je nutné si pamatovat, kudy stopa vede. Orientujeme se podle terénních nerovností. Pokud to není možné, doporučuji využívat tenké dráty/délka přibližně 1 m, průměr asi 3 mm/. Dráty zapíchejte vedle stopy, u lomů a položených předmětů. Nepoužívejte dráty na každé stopě, aby si pes nezvykl, že drát avizuje nějakou změnu na stopě. Pokud se pes odchýlí od stopy více, než je přípustné, pokud jeho zájem přitahuje něco jiného /krtičiny atd./ a stopě se přestává věnovat, korigujte ho povelem "stopa-hledej".
Postupně měníme povrchy, na kterých je stopa našlapána. Je dobré – pokud to podmínky dovolí – našlapat kus stopy na louce, pak jít lesem a stopu zakončit opět na louce.
Pro výcvik stop s čuvačem je důležité dbát na to, aby se pes stopováním nenudil. Obecně platí, že čuvač nemá rád opakující se dril, nemá rád opakování stejného. Je potřeba ho před i v průběhu stopy držetv dobré náladě. Vymýšlet nové, zajímavé a zábavné stopy s překvapením na konci. Třeba některé stopy našlapat tak, že jenom jdete bez přesných oblouků nebo lomů. Někde zahneme, projdeme pod stromem nebo vyšší trávou, zahneme okolo stromu, kus po louce, kus v lese – neděláme lomy. Čuvač musí přesně sledovat stopu, je pro něj zajímavá. Zajímavou stopu je také možné připravit tak, že při našlapávání stopy za sebou po zemi na provázku táhneme kus voňavého pečeného kuřete či jiného masa /malý kousek zanecháme již na nášlapu/. A když na konci bude to správné překvapení – třeba právě kus toho pečeného kuřete, oblíbený člen rodiny nebo dobrá večeře, je velká šance, že to čuvače bude bavit a bude stopovat rád.
Nelze doporučit stopovat s čuvačem příliš často. Služební plemena jsou schopná při intenzivním výcviku udělat jednu složitou stopu ránu a druhou večer – a to téměř každý den. Tento rytmus nelze při stopařském výcviku čuvače doporučit. Přesto je potřeba absolvovat s čuvačem jisté množství stop, aby získal praxi a určitou rutinu, které se vlastně brání, ale kterou ke zdokonalení na stopě potřebuje. Pokud s ním ale budeme dělat jednu či více stop každý den nebo každý druhý den, bude čuvač otrávený a velmi brzy odmítne stopovat úplně. Pokud s ním budeme chodit stopovat jednou týdně nebo jednou za 2 týdny, bude velmi dlouho trvat, než potřebnou rutinu získá. Doporučuji proto chodit stopovat 2-3x za týden a to tak, že stopy absolvujeme v rozmezí 48 hodin /např. pátek odpoledne, sobota dopoledne, neděle dopoledne/ a za zbylých 5 dnů čuvač na stopování trochu pozapomene. Každý psovod musí sám vysledovat, jaká četnost stop jeho čuvači vyhovuje, a rytmus vypracovávání stop musí přizpůsobit svému psovi.
Na stopy zásadně chodíme, když je čuvač odpočatý a nabitý energií, ne po krmení. V okamžiku, když vidíme, že čuvač nemá do stopy chuť nebo že je vyčerpaný, ospalý a unavený, vynecháme stopu úplně.
Opravujeme chyby na stopách a postupujeme ke složitějším stopám
Dospěli jsme do stádia, kdy pes více méně zvládá stopy dlouhé 100 - 150 kroků staré 15-30 minut s jedním či dvěma velmi ostrými oblouky nebo dokonce lomy.
Je třeba postupovat pomalu a pečlivě opravovat chyby. Nášlap děláme tak, že pošlapeme terén v průměru asi půl metru. Neryjeme botami do země. Z oděvu necháme spadnout co nejvíce pachových částic na nášlap. Z nášlapu vyrazíme rovně normálním krokem /později zkoušíme vyrazit z nášlapu i vlevo či vpravo od směru, kterým jsme k nášlapu došli/. Pokládáme jeden předmět v průběhu stopy a jedním stopu ukončujeme. Předměty by měly být v barvě terénu o velikosti asi 5x10 cm. Měli bychom je pravidelně obměňovat, není dobré používat jeden předmět příliš dlouho. Předmět bychom měli mít u sebe minimálně půl hodiny před jeho položením na stopu,aby natáhl náš pach.
Psa přivádíme k nášlapu a dbáme na to, aby cestou k nášlapu nečuchal. Přibližně 1 krok před nášlapem psa posadíme, upevníme na obojek stopovací šňůru /později je možné stopovat i na volno bezstopovací šňůry/. Pro povzbuzení psa /jako motivaci/ mu můžeme ukázat odměnu/pamlsek/, který pro něho máme připravený a který na konci stopy dostane, pokud stopu vypracuje dobře. Povelem "stopa-hledej" a rukou ukazující k nášlapu vysíláme psa k nášlapu. Když je pes na nášlapu, na okamžik přibrzdíme psa přidržením stopovací šňůry, aby měl pes čas natáhnout pach z nášlapu. Pes pak vyráží na stopu.
Když pes vyhledává nášlap dlouho nebo z něho nechce vyrazit na stopu, zařadíme na příští stopování nácvik nášlapů. Místo stopy připravíme psovi 2-3 nášlapy a za nimi pouze velmi krátkou stopu /asi 20 kroků/. Jde o to,aby pes rychle našel konec této ministopy a předmět na něm. Následuje velká pochvala a pamlsek a oblíbená činnost. Tím se psovi zvedne chuť vyrážet do stopy.
Pokud pes vyrazí z nášlapu a sleduje stopu /pomalou nebo rychlou chůzí, neměl by však utíkat/, necháme ho vzdálit se na asi polovinu stopovací šňůry a následujeme ho /vzdálenost postupně prodlužujeme až na celou šňůru/. Mírné vybočení ze stopy /do 1,5 m/ akceptujeme. Většinou se pes sám vrátí zpět. V tom okamžiku psa pochválíme a povelem "stopa" ho posíláme dál. Pokud se zpět nevrátí, důrazným povelem "stopa" se snažíme ho přimět k návratu do stopy a pokračovat.
Pes by měl nalézt položený předmět a označit ho. Pokud pes předměty přechází, na příští cvičení připravíme trénink označování předmětů. Našlapeme pouze krátkou stopu s maximálně 1 lomem. Na stopu dáme více předmětů /4-5/ a u každého předmětu psa zastavíme a trváme na tom, aby předmět označil /zasednutím, zalehnutím, zastavením se, štěkáním/. Pokud přinásledující stopě zjistíme, že pes stále předměty přechází, trénink označování předmětů zopakujeme vícekrát.
Pes by měl sledovat stopu tak, že ji vypracuje přesně i na lomu. Pokud lomy přechází, nebo si je ověřuje tím, že nejdříve zkoumá, kudy stopa dále nepokračuje, připravíme trénink lomů. Našlapeme opět velmi krátkou stopu s tím, že v úseku 2 kroky před lomem – lom a 2 kroky za lom nejdeme normálním krokem, nýbrž tentoúsek vyšlapeme velmi krátkými krůčky. Zanecháme psovi jasnější pachovou stopuna krizovém místě lomu. Tak by měl pes lom zvládnout bez problémů.V budoucnu můžeme i na běžné stopě jeden lom vyšlapávat krátkými krůčky a druhý běžným krokem a trénovat tak lomy. Abychom přitáhli pozornost psa k lomům, můžeme položit krok za lom malý pamlsek či dát těsně za lom předmět. Pokud pes i nadále lomy přechází nebo jinak zkoumá jejich okolí, nezbývá, než ho vzít na krátké vodítko a na lomu ho nepustit mimo trasu stopy. Psovod si však musí přesně pamatovat trasu stopy a místo lomu.
Pokud pes vypracovává stopy dobře, můžeme přistoupit k jejich ztížení tím, že je dále prodlužujeme, vypracováváme stopy starší a starší, zkoušíme sledovat stopy cizí osoby. Je ale nutné vracet se ve výcviku zpět. Znovu zkoušet stopy s obloučky, které se postupně mění v lomy, zařazovat krátké a málo staré lomy. Prostě – opakovat a procvičovat natrénované.
Pro čuvače v tomto období opět platí, že stopování ho musí bavit. Baví ho, když ví, proč to dělá. Musí mít důvod – na konci stopy velká odměna – velký pamlsek, velká pochvala, povel volno a volná zábava. Prostě následuje to, co má rád.
Pamlsek čuvači ukážeme již před začátkem stopy, aby věděl,že když stopu dobře udělá, tak ho dostane. Musí se na něj těšit. Nedáme mu ho, pokud stopu odmítne dokončit, nenalezne předmět na konci stopy, atd. V těchto případech mu pamlsek pouze ukážeme, ale nedáme. Čuvač musí vědět, že pouze pokud dobře dokončí stopu, dostane odměnu. Zároveň ale musíme vhodným způsobem omezit nedokončené stopy na minimum. Mnoho neúspěchů za sebou ho demotivuje. Lehce by se stalo, že pak odmítne stopovat úplně. Jde o to držet ho v pozitivní náladě. Pokud udělá chybu, upozorníme ho na ni /například mu ukážu předmět, který nenašel, navedu ho na stopu v místě, kde ji ztratil/. Za všechno, co udělá dobře, musí přijít velká pochvala a odměna. Doporučuji končit stopy tím, že čuvač něco udělal dobře a dostal odměnu. Zapamatuje si to. Je vhodné čas od času našlapat stopy dvě. Pokud se první povede dobře, dáme čuvači odměnu a druhou už vůbec neděláme. Pokud se první nepovede, projevíme nespokojenost a jdeme na druhou stopu. Pamlsek, který za první nepovedenou stopu od nás nedostal, mu znovu ukážeme. Pokusíme se ho dostat do pohody. Pak ho vyšleme na druhou stopu. Pokud nalezne na druhé stopě první předmět, stopu zde ukončíme, dáme mu odměnu a moc ho pochválíme, neriskujeme špatný průběh zbytku stopy. Cvičení by mělo končit vždy pozitivně a čuvač by měl ze stop odcházet s dobrým pocitem.
V případě, že čuvač dělá na stopě chyby, upozorníme ho na ně, ale výrazně ho nekáráme. Pamlskem či jinak odměňujeme nejen jeho správnou práci na stopě, ale občas i zjevnou snahu v případě, že se mu nedaří. Pozitivní přistup ke stopování je třeba podporovat a udržovat.
Čuvače káráme na stopě pouze v případě, že odmítá stopu sledovat bez zjevného důvodu, že se nesnaží hledat ji, že ho zajímají krtičiny vedle stopy a podobně. Pokud si sedne a bezdůvodně nechce po stopě jít, pak nezbude, než ho po stopě provést na krátkém vodítku. Ukázat mu závěrečný předmět, ukázat mu i pamlsek ale nedat mu ho. Nepovolíme mu volno či oblíbenou činnost, která po úspěšné stopě běžně následuje. Držíme ho na vodítku, jsme na něho odměření a dáváme mu najevo, že nejsme spokojeni s tím, že stopu odmítl vypracovat. Před další stopou dáme psovi delší pauzu než obvykle, během níž se cíleně snažíme vylepšit si své postavení vůdce smečky. Součástí toho je nácvik poslušnosti, kdy trváme na tom, že každý povel musí být splněn. Další stopu pečlivě připravíme. Psa necháme důkladně odpočinout a vyhládnout. Umocníme tím přitažlivost pamlsků. Připravíme jednoduchou a ne dlouhou stopu. Při našlapávání stopy nešetříme pamlsky. Na stopu jdeme se psem pouze tehdy, je-li aktivní a má-li chuť. Jinak stopu odložíme. Psa na vodítku dovedeme k nášlapu. Snažíme se ho pozitivně nabudit, ale zároveň by měl chápat, že se bude cvičit a tudíž že musí plnit povely psovoda. Za každý úspěšně dokončený úsek stopy psa chválíme a povzbuzujeme ho.
Úspěch na stopách závisí na vztahu mezi psem a psovodem, na souhře mezi nimi. Je
důležité udržet zájem čuvače o stopu. Je třeba opakující se činnost mu zpříjemnit a udělat mu ji
zajímavou. Čuvač musí mít pocit, že stopování má smysl, musí ho bavit. Může zde napomoci dobrý vztah
mezi čuvačem a psovodem. Často čuvač něco rád udělá dobře právě proto, že je rád, že psovod má
z toho radost. Proto je třeba při dobré práci čuvače hodně chválit a projevovat radost.
