3. Když štěně roste a stává se z něj dospělý pes
V předchozí kapitole jsou popsány základní zásady, které by měl dodržovat nový majitel čuvačího štěněte, když si štěně přiveze domů, a naznačil jsem postup v případě venčení a přivolání štěněte, což je to první, co nový majitel potřebuje znát.
Za malé můžeme štěně čuvače považovat přibližně do věku 4 -5 měsíců. Přibližně polovinu této doby štěně stráví s fenou a s chovatelem. Druhou polovinu již většinou tráví ve své nové rodině/smečce, na kterou se musí navázat a vzít ji za svou. Zpravidla toto období uplyne každému novému majiteli čuvačího štěněte dříve, než si to stačí uvědomit.
Týdny utíkají a štěně roste a sílí – a to jak po stránce fyzické, tak po stránce rozumové. Z malého štěněte se rychle stává čuvačí dorostenec a puberťák. Je stále sebevědomější, rád si zkouší udělat něco na vlastní pěst, snaží se popolézt v pomyslné hierarchii smečky z posledního místa, které mu patří, někam výš a zaujmout lepší pozici ve smečce. Úkolem páníčka je zvládnout toto období tak, aby na jeho konci (velmi zhruba řečeno někdy okolo dvou let věku čuvače) byl páníček stále vůdcem smečky a čuvač spokojený člen smečky, který se páníčkovi podřizuje, uznává ho za vůdce smečky, má v něj důvěru a má ho rád.
Je nutné podniknout další kroky ve výchově štěněte, je nutné ho socializovat a naučit některé další cviky. A především je nutné neustále pracovat na tom, aby se rostoucí a sílící štěně podřizovalo svému pánovi a uznávalo ho za vůdce smečky. Rozvíjíme to, co jsme štěně naučili v době, když jsme si ho přinesli od chovatele domů, a snažíme se dodržovat dále popsané zásady A - L.
Neexistuje univerzální návod jak štěně vychovávat. Někomu se osvědčí to, jinému zase něco jiného – jedno štěně se dá přesvědčit pamlsky, druhé naopak žrádlo moc nebere. Často je třeba experimentovat a zjišťovat, jak na psa, aby udělal to, co si přeji.
Nechci a nemohu tvrdit, že následující kapitoly povídání o výchově čuvačího dorostence (3.A - 3.L) jsou všezahrnující a že každý, kdo se mými radami bude řídit, vše vyřeší. Je to shrnutí mých zkušeností a jsem si vědom toho, že jiný majitel čuvače může mít zkušenosti úplně jiné a zrovna o těch mých si může myslet, že jsou nepoužitelné. V žádném případě nechci někomu vnucovat návod, jak si má vychovat svého čuvače. Každý si musí svého psa vychovat sám, je to jeho zodpovědnost, kterou na sebe přijal, když si štěně pořídil. Pokud někomu něco z mých rad pomůže, budu rád.
Obecně platí, že ve výchově čuvače postupujeme správně, když naše jednání má viditelné výsledky a vede k cíli, kterým má být sebevědomý dospělý čuvač, který respektuje svého páníčka, je zařazen do smečky, ví, kde je v ní jeho místo, zná pravidla smečky a dodržuje je. Když soužití lidí a čuvače je bezproblémové a vzájemně naplňující. Věřím, že na tomto obecném tvrzení se asi shodnu i s případnými odpůrci mých názorů na výchovu čuvačího štěněte.
