3. C. Pes lidskému způsobu uvažování nerozumí, musí se na něj po psím
Často se stává, že lidé se snaží jednat se psem po „člověčím“. Snaží se mu různé věci vysvětlovat a věří, že je štěně pochopí. V drtivé většině případů to nefunguje. Pes lidské řeči nerozumí a lidský způsob myšlení nechápe.
Jednou mi jedna paní přivedla ukázat svého 8 měsíčního čuvače (na svůj věk poměrně velkého psa) s tím, že je hyperaktivní, prudký, divoký a špatně ovladatelný. Odrostlé štěně jsme vypustili na louku. Chovalo se neurvale, jako hromotluk, který si myslí, že může vše. Neprojevovalo se však agresivně. Byl to pouze nevychovaný rozpustilec. Se mnou byla má čtyřletá fenka, kterou si rozpustilec začal testovat. Vrazil do ní a drze se k ní choval. Fenka ho velmi rychle usměrnila do patřičných míst. Dvakrát po něm vyjela (pouze se ohnala, nic mu neudělala) a tím mu jasně ukázala, že se k ní musí chovat s respektem. Štěně na ní začalo ukřivděně poštěkávat a už si k ní nic nedovolilo, přestože bylo větší než má fenka. Paní jsem vysvětlil, že má fenka štěněti nic neudělala, pouze mu „po psím“ ukázala, kde jsou hranice slušného chování. A řekl jsem, že přesně to musí udělat i ona. Musí „po psím“ štěněti vysvětlit, co může a co ne. Paní viděla, jak štěně na výchovný zákrok mé feny reagovalo a že mu výtečně rozumělo. Byla to dobrá exemplární lekce výchovy 8 měsíčního rozpustilce.
Co a jak vlastně má dospělá fena čuvačímu puberťákovi vysvětlila?
* nejdříve rázně a nevybíravě přerušila činnost štěněte, která se jí nelíbila. Způsob byl tak výrazný, že štěně nemohlo nepochopit, že takto se prostě chovat nemůže (velmi často se stává, že lidé pokárají štěně za nežádoucí chování tak nezřetelně, že štěně si toho ani nevšimne, neuvědomí si, že bylo pokárané. Pak to ale žádná výchova štěněte není, minimálně štěně to jako výchovu vůbec nevnímá, vůbec si neuvědomuje, že dělá něco, co si pán nepřeje)
* dál nedovolila, aby štěně s nežádoucím chováním znovu začalo. Prostě jednou řekla, že takto se k ní puberťák chovat nebude, a na tom nekompromisně trvala
Pes nerozumí lidskému způsobu uvažování. Buď vůbec nebo ne úplně správně chápe lidské vlastnosti jako třeba velkorysost, slitování, nerozumí přemlouvání a apelům na city. Nemá smysl do psa „hučet“, dovolávat se pochopení, rozumu a podobně. Pes prostě není člověk a lidskému způsobu uvažování nerozumí.
3. D. Pes nerozumí lidské řeči
Pro to, aby štěně člověku lehce porozumělo, doporučuji používat v počátcích pouze velmi omezený slovník. Chválíme jedním slovem - například „hodný“ nebo „pašák“ (nebo jakkoli jinak – můžeme si vybrat pro chválení třeba slovo „Jarmila“, pokud se nám to líbí, ale musíme toto slovo ke chválení používat vždy a neměnit ho), zakazujeme nejčastěji slovem „fuj“, štěně přivoláváme slovem „ke mně“, pouštíme ho a dáváme mu volno slovem „volno“. Dále můžeme použít ještě příkaz „sedni“ a „lehni“. S těmito pár slovy si v začátcích úplně vystačíme. Čím více slov, tím složitější je pro štěně pochopit, co po něm chceme. Mnoho slov prostě škodí, protože štěně jim nerozumí.
Pokud mu budeme verbálně sáhodlouze vysvětlovat, co po něm chceme, budeme na něj pořád jen mluvit, bude z našeho jednání zmateno a většinou nás přestane úplně vnímat, takže výsledek našeho snažení bude nula.
