Ovčácký výcvik čuvače
Pasení se věnujeme málo. Účastníme se ovčáckých víkendů pořádaných na Ekofarmě Kamenná v Martínkovicích u Broumova vedených instruktorkou, paní Ivanou Horskou a příležitostně jezdíme do střediska Dajavera v Načešicích k paní instruktorce Daniele Rájové. I přes omezené zkušenosti s touto disciplínou však mohu říci, že pasení v tradičním stylu je pro čuvače a jeho pána ideální aktivita.
Ze zkušenosti víme (klubové ovčácké víkendy a podobné akce), že čuvači mají k ovcím či kozám v drtivé většině případů bezproblémový vztah. Nenapadají je, jsou schopni s nimi sdílet společný prostor, respektují je. Přibližně polovina čuvačů ale nejeví o práci se stádem velký zájem. Mohou s ovcemi být, ale nevodí je, nepracují s nimi, nezajímají je, přehlížejí je. Druhá přibližně polovina čuvačů projevuje ovčácko-pastevecké vlohy, které je možné dále rozvíjet. O ovce od počátku jeví zájem, mají tendenci si s nimi hrát a shánět je dohromady. Jsou kontaktem s ovcemi nadšeni a pasení se jí líbí. Ovce nenapadají, poměrně rychle chápou, co se po nich chce, a brzy začnou vodit stádečko ovcí za psovodem.
Zcela zásadní pro nás byla a je pomoc instruktorky při výcviku. Důležité též je, aby psi začátečníci měli možnost trénovat pasení na ovcích, které jsou již „ochozené“ (již pracovaly se zkušenými psy a vědí, co se od nich očekává). V opačném případě je zde značné riziko, že se výcvik již v začátcích nebude ubírat správným směrem.
První kontakt mezi čuvačem a ovcemi se uskuteční tak, že ovce jsou zavřeny v košáru (ohradě), čuvače necháme volně pobíhat okolo ohrady a pozorujeme, jak na ovce reaguje. Pokud ho zajímají, pozoruje je v ohradě a neagresivně (radostně) štěká, je vše v pořádku. A pokud k tomu má navíc tendenci obíhat dokola košár, je vyhráno. Komplikace nastává, pokud ho ovce vůbec nezajímají a radši zkoumá louku okolo košáru. Komplikací by též bylo agresivní chování čuvače vůči ovcím, ale agresivně se vůči ovcím ani jeden čuvač z naší skupiny nechoval.
Druhý krok představuje již přímý kontakt čuvače se stádem ovcí v košáru. Výcvik v této fázi usnadní, pokud čuvač umí přijít na zavolání či umí poslechnout základní povel k vyslání do určitého směru. Pokud chceme mít stoprocentní jistotu, že čuvač ovcím neublíží, můžeme mu před prvním přímým kontaktem s ovcemi nasadit košík. Psovod vstoupí s čuvačem do košáru a snaží se ukázat psovi, že by měl obíhat stádo po obvodu košáru tak, aby ovce byly mezi ním a psem (na povel „dozadu“, „okolo“nebo „zpět“). Posílá tedy psa obíhat ovce – vždy z jedné a z druhé strany. Pokud čuvač projeví tendenci občas některou ovci štípnout nebo zatahat za ocas, důrazně ho napomeneme a nepřipustíme to.
Třetí krok představuje nácvik vodění ovcí na volné louce. I zde situaci usnadní, pokud čuvač umí přijít na zavolání. Na začátek můžeme použít dlouhou (třeba desetimetrovou stopovací) šňůru, abychom měli psa pod kontrolou. Vysíláme ho, aby obíhal stádo ovcí z jedné a z druhé strany (opět povel „dozadu“, „okolo“ nebo „zpět“), snažíme se, aby pochopil, že ovce by měly být mezi psovodem a psem a pokud nějaká opustí stádo, měl by ji přivést zpět. Tato fáze výcviku má takovou podobu, že psovod jde v čele stáda, čuvač je vzadu za stádem, neměl by ovce nijak obtěžovat štípáním nebo taháním za ocas a pouze štěkáním a obíháním by je měl usměrňovat, aby následovaly psovoda.
Čtvrtým krokem je vyvedení stáda z košáru. Psovod otevře košár a vyšle psa dozadu za stádo. Ovce se dají do pohybu a pes je jistým způsobem „vytlačí“ z košáru.
Pátým krokem je nácvik zastavení stáda. Psovod jde v čele stáda a čuvač vzadu za ovcemi. Psovod zpomalí krok a nechá se stádem částečně předejít. V momentě, kdy je uprostřed stáda, vyšle psovod psa, který byl dosud vzadu za stádem, směrem dopředu před stádo a nechá ho tam zalehnout. Ovce se automaticky zastaví, když před nimi stojí pes. Dále následuje buď tzv. „zapasení“ (ovce se začnou pást a pes leží před stádem), nebo další manipulace se stádem. Určitou alternativou k tomuto provedení zastavení stáda je mnohem jednodušší cvik, kdy psovod jdoucí vepředu nechá psa vzadu a nechá ho tam zalehnout. V momentě, kdy pes leží, psovod se otočí o180 stupňů a prochází zpět prostředkem stáda směrem k ležícímu psu. Ovce mají tendenci se za psovodem otočit a jít za ním, ale přítomnost ležícího psa je zarazí a ony se před psem zastaví.
Šestým krokem je nácvik vyslání psa a přivedení ovcí. Tento cvik navazuje na předchozí cvik, kdy pes leží před nebo někde vedle stáda. Psovod chce pokračovat v chůzi se stádem, proto dojde k ležícímu psovi, nebo si ho přivolá, a pak ho vyšle za ovce a chce, aby mu stádo přivedl. Když se tak stane, psovod se postaví do čela stáda a jde dále v čele stáda, čuvač hlídá a vede stádo vzadu.
Ajka měla zprvu z přímého kontaktu s ovcemi nepopsatelnou radost (kontakt bez plotu mezi čuvačem a ovcemi). Občas sice její pozornost upoutalo něco v trávě a na pár vteřin pustila mě i všechny ovce z dohledu, jinak si ale chvíle pasení vysloveně užívala a vypadala jako nejšťastnější čuvač na světě, kterému páníček zorganizoval takovou bezva zábavu s ovečkami. Občas neodolala pokušení některou z ovcí štípnout nebo mezi ovce skočit a trochu je rozehnat. V tomto směru ji bylo nutné korigovat.
Při opakovaném tréninku se však její nadšení mírně vytrácelo. Zřejmě pochopila, že to není legrace, že je to práce a že musí poslouchat mé příkazy, a to i v momentě, kdy se jí zrovna moc poslouchat nechtělo. Její výkony pak odpovídaly tomu, jak moc byla ochotna poslechnout psovoda a řídit se jeho příkazy, jak moc se jí chtělo. Zjevně se opět projevil fakt, že aby čuvač něco udělal, tak to jednak musí umět, a jednak to musí chtít udělat. Třeba za velkého tepla bylo nutné tvrdě trvat na tom, aby příkazy prováděla a alespoň jakž takž vedla stádo. Naproti tomu za optimálních podmínek (odpočinutá, rozumná teplota, …) vodila stádo zcela excelentně, zvládala i stopky a přivedení stáda. Byl to jediný můj čuvač, který šel závod v kategorii IHT TS3 a získal CACIT v pasení.
Ben začal s ovčáckým výcvikem výrazně později než Ajka. Prvotní kontakt, kdy ovce byly v košáru a Ben za plotem, nebyl nijak výrazný. Vše se radikálně změnilo, když se dostal do košáru k ovcím. Očichal si je. Vedoucí ovce si ho otestovala tak, že se před něj postavila. Ben nevěděl, jak se zachovat, a tak ho napadlo ovci olíznout tlamu. Ovce na tento přátelský projev reagovala tak, že ho mírně trkla. Ben si to nenechal líbit, velmi krátce a tiše zavrčel a ukázal zuby. Tím vše skončilo, ovce se zařadila do stáda a Ben začal vodit ovce na volné louce. Žádné rychlé pokroky však v práci s ovcemi u Bena nenastaly. Ovce ho zajímají pouze někdy. Trvalo poměrně dlouho, než se vše stabilizovalo a i Ben složil pasteveckou zkoušku HWT-TS. Možná v jeho občasné nechuti "honit se za ovcemi" hraje roli i jeho několikrát operovaná zadní packa a její momentální stav.
Náš malý Akim byl poprvé u ovcí, když mu bylo 13 měsíců. Ovce ho okamžitě zaujaly. Jeho hravost a temperament bylo nutné krotit, protože velmi rád mezi ovce skočil a měl velkou radost z toho, jak se rozeběhly dokola. V jeho chování k ovcím však nebyla vůbec žádná agresivita. V okamžicích, kdy poslouchal a snažil se, krásně chodil za ovcemi v košáru a po dvou dnech vodil ovce i na volné louce. Postupně jsme složili pastevecké zkoušky do IHT TS2. Pasení s ním bylo fajn asi tak do jeho 7 let. Pak se mu už vodit ovečky nechtělo. Bylo evidentní, že už ho to nebaví jako dřív. Postupně jsem ho k ovečkám přestal brát.
Celi byla poprvé u oveček jako malé štěně, když jí bylo 5 měsíců. Bylo hned jasné, že ji ovce baví a cítí se u nich dobře. Poměrně brzo začala vodit i velké stádo. V necelých dvou letech měla složenou zkoušku IHT TS2.
