Svet-Stranek.cz
slovenský čuvač - výchova a výcvik
Chovatelská stanice Jizerský les

Náš život s čuvači:slovenský čuvač - výchova a výcvik

Náš život s čuvači

Náš život s čuvači

 

Na podzim roku 1999 jsme se přestěhovali z paneláku do domku se zahradou a po nějaké době jsme začali uvažovat o tom, že si pořídíme psa. Věděli jsme, že chceme velkého psa, který se dá cvičit a bude hlídat dům, zahradu i nás. Zprvu jsme uvažovali o všestranném německém ovčákovi, ale naši volbu změnila má kolegyně a kamarádka, která měla krásného slovenského čuvače Arta. Nebýt tohoto psa, asi by nám dnes běhal po zahradě nějaký německý ovčák. Když jsme však kamarádku se psem navštívili, byli jsme rozhodnuti. Budeme mít slovenského čuvače. Dnes, z pohledu uplynulých let, mohu říci, že to bylo správné rozhodnutí.

 

Na jaře roku 2003 jsme si přivezli z chovatelské stanice Černý korálek našeho prvního čuvače, který měl sice v průkazu původu zapsáno jméno Chlum Černý korálek, ale kterému jsme okamžitě začali říkat Ben. Ben rostl jako z vody a s přibývajícími týdny rostlo i jeho sebevědomí. Byl to náš první čuvač a bylo jasné, že potřebujeme více informací o jeho výchově, abychom vše zvládli bez problémů. Jako ideální se ukázala účast na týdenním táboře Klubu chovatelů slovenských čuvačů, která nás uvedla do reality. Pomohla nám pochopit jak to udělat, abychom výchovu sebevědomého, silného a poměrně samostatného čuvače zvládli tak, aby společné soužití bylo radostí jak pro čuvače, tak pro nás.

 

Týdenní tábor uplynul a bylo jasné, že ve výchově a výcviku je třeba dále pokračovat. Začal jsem proto navštěvovat blízké kynologické cvičiště, kde náš Ben absolvoval kynologický výcvik. Zprvu byly naše cíle poměrně přízemní, chtěl jsem, aby si můj čuvač na povel sedl, lehl, ale po čase nezůstalo pouze u sedni a lehni. Na cvičák jsme s Benem docházeli mnoho let a věnovali se především stopování. Ben v průběhu času složil 11 zkoušek sportovní kynologie a všechny napoprvé (to se mi s dalšími psy již ne vždy povedlo)! Nejvíce jsme si cenili složení zkoušky ZM a stopařských speciálek prvního stupně ZPS-1 a FH-1 (postřehy a poznatky z kynologického výcviku čuvače včetně popisu jeho specifik a zvláštností jsou shrnuty v kapitole „Čuvač ve sportovní kynologii“).

 

Z Bena-štěněte vyrostl Ben-statný čuvač a hlídač. Stal se členem naší rodiny. Byl rád s námi – se svou smečkou, moc rád chodil na výlety, rád s námi stanoval, spal v chatkách, chodil po horách i po městech. Byl s námi rád doma, rád ležel vedle křesla, když jsme se dívali na televizi. Myslím, že mu nevadilo nic, že byl spokojený, když byl s námi. Žil s námi jako člen rodiny a dával pozor na nás, na zahradu a dům. Téměř idylické soužití narušovaly pouze občasné Benovy večerní výlety mimo zahradu. Přes všechna opatření čas od času přešplhal náš plot z pletiva a odešel na večerní výlet, který trval přibližně 2-4 hodiny. Neuměl jsem mu v tom zabránit. Nebyl zvyklý na kotec a já jsem věděl, že pokud ho budu zavírat, bude nešťastný.

 

V roce 2008 jsem si přivezl ze Slovenska z chovatelské stanice Janin ranč čuvačí slečnu Ajku. Ben přijal malou Ajku bez problémů, někdy se zdálo, že ho příliš nezajímá. Nechal se od ní „mordovat“ a „okusovat“. Ajka byla bezstarostné, klidné a vyrovnané štěně. Byla si vědoma toho, že má za sebou statného a silného Bena, a tudíž se jí nemůže nic stát. Stala se dalším psím členem naší rodiny. Zapadla zcela automaticky do naší smečky. Začala chodit se mnou a s Benem na cvičiště, kde absolvovala kynologický výcvik. Opět jsme se věnovali především stopování.

 

Na podzim 2009 se Ben nevrátil z jednoho ze svých večerních výletů (s notnou dávkou černého humoru bych mohl říci, že se možná chtěl vyhnout plánované stopařské zkoušce FH-2, kterou jsme měli za 2 týdny po jeho zmizení absolvovat). Přes všechnu snahu se nám ho nepodařilo nalézt. Přišli jsme tak o jedinečného kamaráda a společníka, o parťáka a člena rodiny. Po půl roce marného snažení (vylepování inzerátů, obvolávání a návštěv psích útulků, dotazů na policii, hledání na internetu, prověřování různých typů našich známých a kamarádů, atd.) jsme pátrání vzdali, protože za celou tu dlouhou dobu se nevyskytla jediná věrohodná indicie, která by něco o Benovi sdělovala. Ben jakoby se propadl do země.

 

Pár týdnů po té, co se Ben ztratil, si Ajka uvědomila, že na hlídání a vůbec na všechno zůstala sama. Byl jí něco málo přes rok, když ztratila tu obrovskou oporu a jistotu, kterou pro ni Ben představoval a na kterou byla zvyklá. Ze sebevědomého a pohodového štěněte se začala stávat opatrná a k cizím lidem absolutně nedůvěřivá čuvačka. Nevím, co konkrétního se jí honilo hlavou, či co se jí stalo v době, kdy jsme byli v práci a ona sama hlídala zahradu, ale změna v jejím chování pár týdnů po odchodu Bena byla zřejmá a je mírně patrná dodnes. Ajka je fixována pouze na nejužší okruh naší rodiny, ke všem cizím lidem je nanejvýš nedůvěřivá a udržuje si odstup.

 

Na jaře roku 2010 jsme si přivezli z chovatelské stanice Černý korálek pejska Freda, který je blízkým příbuzným našeho ztraceného Bena, a začali jsme mu opět říkat Ben. Malý Ben vytvořil s Ajkou nerozlučnou dvojici. Ajka této dvojici šéfuje, a to i přesto, že Ben vyrostl ve statného pětačtyřicetikilového čuvače. Ajka nám Bena vychovala a odvedla tak za nás kus práce. A že se jí Benova výchova vyvedla excelentně, o tom svědčí absolutně bezproblémové chování malého (dnes už statného) Bena-Freda.

 

S oběma psy se věnuji kynologickému výcviku. Ajka složila kromě zkoušek ovladatelnosti a pasteveckých zkoušek též stopařské zkoušky FPr-1, FPr-2, FPr-3, FH-1, FH-2  a národní stopařskou speciálku prvního stupně ZPS-1, což ji přineslo tituly Klubový šampion práce a Klubový grandšampion práce (stopám se hodláme věnovat i v budoucnu). Absolvovala též několik výstav, získala ocenění CAJC a CAC a byla uchovněna v Klubu chovatelů slovenských čuvačů. Je jedinou chovnou fenou v naší chovatelské stanici Jizerský les.

 

Ben-Fred má složeny zkoušky ovladatelnosti ZOP, ZPU-1, ZZO, BH a klubovou zkoušku CZOP a CZPU-1, dále pak stopařské zkoušky FPr-1, FPr-2, FPr-3, ZPS-1 a FH-1. Získal titul Klubový šampion práce KCHSČ. 


Oba naši psi absolvovali v průběhu let řadu ovčácko-pasteveckých víkendů v Martínkovicích a později i na Dajaveře. Ajku práce u ovcí baví a užívá si ji. Ben se někdy pro ovečky nadchne, jindy ne. Oba mají složenou zkoušku HWT-TS a Ajka má za sebou trialy IHT1-TS a IHT2-TS.


V roce 2014 se Ajce narodila 4 štěňátka (ze spojení se psem Kimo Janin ranč) - dvě fenky a dva psi. Nejmenší pejsek Akim u nás zůstal a tím se naše smečka rozrostla na 3 čuvače. S malým Akimem cvičíme také, má složené zkoušky ovladatelnosti ZZO, ZOP, ZPU-1 a BH. Jezdí s námi i na víkendy u oveček (na prvním víkendu hned druhý den vodil ovečky po louce mimo košár). Složil ovčáckou zkoušku vloh ZVOP, základní zkoušku ovčáckého psa HWT-TS a absolvoval svůj první trial IHT1 TS.

 

Všichni psi jsou součástí naší rodiny. Žijí s námi. Tráví čas v bezprostředním kontaktu s námi. Jejich chování je bezproblémové. Mohou být s námi v bytě, aniž by něco poničili. Mohou jet se mnou na jakoukoli akci, spát se mnou v hotelu či chatce. Jsou šťastní, když mohou být s námi – se svou smečkou. Jsou naši kamarádi a společníci (jeden můj známý kdysi řekl, že čuvač je prostě parťák – nemýlil se). A samozřejmě – jsou to naši hlídači.