3. Výcvik poslušnosti a ovladatelnosti
Výcvik psa začíná výcvikem poslušnosti a ovladatelnost.
Navazuje na výchovu štěněte po té, co si ho přivezeme od chovatele, a rozvíjí ji. Při správně
vedeném výcviku poslušnosti se štěně naučí základním cvikům, a tím se stane ovladatelným. Současně
s tím se během cvičení vytváří a upevňuje vztah mezi psovodem a psem, pes se na psovoda naváže
a naučí se mu podřizovat, což je právě u pasteveckých psů velmi důležité.
S výcvikem poslušnosti čuvače je vhodné
začít již v době, kdy si štěně přivezeme od chovatele. Zpočátku se jedná spíše o výchovu
štěněte, která postupně cíleně přerůstá ve výcvik poslušnosti. Je vhodné cvičit často, ale pouze
krátce. Je důležité, aby štěně bylo odpočaté a mělo chuť něco dělat. Dobrou náladu a chuť do práce
je třeba podpořit výraznou pochvalou při každém dobře provedeném cviku, častým pamlskem a hrou během
cvičení. Čuvač nerad dělá věci, které nepovažuje za smysluplné, a to je riziko pro úspěšný výcvik
poslušnosti. Správnou motivací můžeme toto nebezpečí minimalizovat. Třeba systémem něco za něco
– když na zavolání přijdeš, dostaneš pamlsek.
Cvičit poslušnost můžeme začít buď sami, nebo vyhledáme
kynologické cvičiště. Pokud jsme žádného psa dosud necvičili, je vhodné nechat si alespoň základní
pravidla výcviku a vysvětlit od zkušených kynologů. Předejde se tím chybám, kterým se začátečník
nevyhne, a později se musí odstraňovat. Zároveň se pes na cvičišti setkává s jinými lidmi
a psy, na které si musí zvyknout. Naučí se s nimi
vycházet. Socializuje se.
Cvičení na cvičišti může
být zpočátku složitější, protože štěně zde má mnoho jiných podnětů, které přitahují jeho pozornost.
Jsou pro něj zajímavější než psovod a jeho povely. Je potřeba zkoušet vázat pozornost štěněte.
Použijeme pamlsek, hračku, upozorníme štěně škubnutím vodítkem, mluvíme na
něj.
V počátcích výcviku poslušnosti je
důležitým pomocníkem vodítko. Jemné škubnutí vodítkem těsně před vyslovením povelu upoutá pozornost
štěněte. Je to signál, že přijde povel a že se má začít soustředit. Silnější škubnutí vodítkem je
pak upozorněním, že štěně něco provedlo špatně a že se to psovodovi nelíbí. Je to způsob, jak štěně
pokárat, na který je zvyklé odfeny-mámy. Ta, když se jí nelíbilo, co štěně dělá, ho vzala do tlamy a
zaklepala s ním. Štěně tomuto způsobu pokárání instinktivně
rozumí.
K základním cvikům poslušnosti patří přivolání psa,
ovladatelnost psa na vodítku /chůze u nohy, cvik sedni-lehni, obraty/, aport, odložení psa, štěkání
na povel, reakce na střelbu.
Přivolání psa
Přivolání psa cvičíme nejdříve v místě, kde jsme se psem sami a kde psa nic nerozptyluje. Necháme štěně odběhnout na 10 – 15 kroků. Přivoláváme ho jménem a povelem „ke mně“. Štěně jménem oslovíme. Když štěně uslyší své jméno, mělo by být patrné, že jsme zaujali jeho pozornost. Mělo by přestat dělat, co dělalo dosud, a podívat se směrem k nám, nebo dát jinak najevo, že nás slyšelo. Skloníme se, můžeme i roztáhnout náruč a vyslovíme povel „ke mně“. V ideálním případě se štěně rozeběhne k nám. Projevíme radost, že štěně přiběhlo, pochválíme ho, dáme mu pamlsek, hračku atd. Pochvala a pamlsek by měly přijít okamžitě po té, co k nám přiběhlo, aby si to spojilo s tím, že přišlo na náš povel. Pokud s pochvalou a pamlskem budeme otálet, štěně nepochopí spojení mezi vykonaným povelem a pochvalou.
Pokud štěně po oslovení
jménem nereaguje a pokračuje v činnosti, kterou dělalo před tím, nemá smysl povel "ke mně"
vydávat. Nejdříve je třeba upoutat jeho pozornost. Pokusíme se vsadit na pamlsek nebo hračku a
ukážeme mu je. Pokud štěně stále nereaguje a zabývá se svou činností, přeneseme cvičení jinam.
Pokusíme se najít místo, kde se bude štěně cítit v cizím prostředí a kde není nic, co by jeho
pozornost přitahovalo více než psovod. Cvik zopakujeme.
Pokud se opět nedaří upoutat pozornost štěněte, což bývá u čuvače běžné, nezbývá než použít
10 metrovou stopovací šňůru. Připneme ji k obojku štěněte. Necháme ho odběhnout. Opět oslovíme
štěně jménem. Pokud nereaguje, okamžitě jemně škubneme šňůrou, abychom oslovení jménem zdůraznili.
Pokud jsme tím zaujali pozornost štěněte, pokračujeme tak, jak jsme již popsali výše. Pokud štěně
stále nereaguje, nezbývá než ho přesvědčit, že povely psovoda musí respektovat. Přitáhneme ho na
šňůře k nám a nabídneme mu pamlsek a pochválíme ho.
Na některé štěně platí metoda „oblbnutí“. Požádáme
někoho, aby štěně přidržel za obojek. Odstoupíme na 10 – 15 kroků, obrátíme se ke štěněti a
podbízivým hlasem štěně voláme. Lákáme ho k sobě. Můžeme mu ukázat pamlsek nebo hračku, které
pro něho máme připraveny. Pomocník, který štěně drží, ukazuje štěněti rukou k nám a povzbuzuje
ho. Štěně by se mělo snažit vyběhnout k nám pro pochvalu, pamlsek. Tím, že ho náš pomocník
drží, ve štěněti roste touha uvolnit se a přiběhnout. Po chvíli pomocník štěně pouští a štěně
přiběhne k nám. Následuje pochvala a pamlsek.
Čím více se štěně zlepšuje, tím mu můžeme dělat podmínky pro přivolání složitější.
Pokoušíme se ho přivolat v momentě, kdy je něčím zaujaté /vidí nějakou osobu nebo jiného psa,
je zaujaté krtičinou na louce a zkoumá ji, běží k jiným lidem
atd/.
Konečný cvik přivolání má dvě části. Na povel volno má pes
odběhnout od psovoda. Tato jednodušší část cviku se provádí tak, že pes jde u nohy psovoda, psovod
psa osloví jménem, dá povel „volno“ a může rukou ukázat směrem od sebe. Pes by měl
odběhnout na 10-15 kroků. Pokud odběhnout nechce, psa odeženeme, můžeme mu též hodit kamínek nebo
pamlsek, který ho zaujme, a pes odběhne za ním.
Když pes odběhl, psovod ho přivolává. Pokud použije povel "ke mně", pes by měl přiběhnout a
sednout si před psovoda.
Cvik sedni
Štěně stojí před námi, je na vodítku a
v pravé ruce máme připravený pamlsek. Oslovíme ho jménem a dáme povel „sedni“.
Připravený pamlsek držíme v ruce nad hlavou štěněte, pomalu ho zvedáme výše a zároveň se pomalu
ke štěněti přibližujeme. Štěně sleduje očima pamlsek nad hlavou a toho zároveň nutí buď couvnout,
nebo si sednout. Můžeme mu pomoci tím, že mu levou rukou zatlačíme na
zadek.
Pokud se nedaří, aby si štěně výše popsaným způsobem sedlo,
postavíme se vedle štěněte /štěně stojí vlevo od nás/. Znovu dáme povel
„sedni“.Vodítkem, které máme v pravé ruce, mírně zatáhneme nahoru a levou rukou
zatlačíme štěněti na zadek. Tak ho donutíme sednout si. Následuje pochvala a
pamlsek.
Obraty na
místě
Pes sedí vlevo od psovoda. Psovod vydá povel „k noze“ a
provede obrat o 90 stupňů vlevo nebo vpravo. Pes by měl vstát a přisednout zpět k noze psovoda
bez toho, že by psovoda obcházel. Jen přisedne k noze.
Obrat čelem vzad se provádí opět na povel "k noze". Psovod vydá povel a otočí se o 180
stupňů. Otáčí se směrem doleva. Pes buď okolo psovoda /za zády psovoda/ oběhne a přisedne mu vedle
levé nohy, nebo se se psovodem točí vlevo tak, že mu pouze uhne a přisedne k levé
noze.
Chůze u
nohy.
Štěně chodí vlevo od psovoda tak, že jeho přední packy by
měly být na stejné úrovni jako nohy psovoda. Mělo by jít v těsné blízkosti levé nohy psovoda.
Pokud chodí daleko od nohy, zaostává nebo se předchází, na krátkém vodítku ho usměrníme. Chodíme
tak, že měníme směr /vlastně jdeme jak nás napadne/ a dáváme povel "k noze". Štěně se musí
soustředit a vodítko mu nedovolí odchylovat se od nohy.
K udržení pozornosti štěněte můžeme mít v levé ruce pamlsek a tím, že z něho
štěněti občas dáme ukousnout, vážeme jeho pozornost a snažíme se ho držet tam, kde potřebujeme
– tj. u levé nohy.
Pokud už štěně začalo
chodit na vodítku u nohy a tahá, je možné začít krátce střídat chůzi u nohy na vodítku a bez
vodítka. Štěně najednou zjistí, že se nemá s čím přetahovat, že ho nic nebrzdí a musí si dávat
samo pozor, aby se nepředcházelo. Štěně korigujeme pouze slovně. K chůzi na vodítku se opět
vracíme a trénink bez vodítka a s vodítkem střídáme.
Zvládnutý cvik chůze u nohy by měl vypadat následovně. Štěně sedící u levé nohy psovoda
oslovíme jménem a dáme povel „k noze“. Můžeme jemně škubnout vodítkem, abychom
zdůraznili povel. Vyčkáme zlomek vteřiny, aby štěně mělo čas reagovat, a levou nohou vykročíme. Mělo
by jít v těsné blízkosti naší levé nohy. K zastavení se používá opět povel
„k noze“. Štěně opět oslovíme jménem, dáme povel „k noze“, učiníme
ještě 1-2 kroky, aby mělo čas reagovat, a zastavíme se. Štěně by mělo přisednout k levé
noze psovoda. Pokud tak neučiní, provedeme cvik znovu. Vodítko máme připravené v levé ruce,
zatáhneme jím směrem nahoru a pravou rukou zatlačíme štěněti na zadek. Tím bychom měli štěně usadit
k levé noze.
Když štěně zvládne chůzi u nohy, začneme
trénovat obraty za pochodu /vpravo, vlevo, čelem vzad/. Štěně jde vedle nohy psovoda. Přibližně 2 kroky před změnou směru ho psovod
osloví a dá povel „k noze“. Může si pomoci lehkým škubnutím vodítkem předcházejícím
povelu. Takže – lehké škubnutí vodítkem, oslovení štěněte jménem, povel
„k noze“ a následná změna směru chůze – vlevo, vpravo či čelem vzad. Štěně se
po 2-3 krocích po obratu srovná zpět na psovoda a pokračuje v chůzi vedle
nohy.
Pro zastavení se opět používá povel
„k noze“. Štěně jde vedle nohy psovoda, psovod ho osloví jménem a dá povel
„k noze“. Po 1-2krocích zastaví. Štěně si sedá vlevo vedle psovoda. Zpočátku mu
můžeme pomoci tím, že zatáhneme za vodítko a levou rukou zatlačíme štěněti na
zadek.
Překonávání překážek
– nízká kladina, skok vysoký /metrová překážka/, skok šplhem /překážka áčko 180
cm/
Po zvládnutí chůze u nohy začínáme učit štěně přechod
kladiny, skok přes překážku a šplh přes překážku A. Tyto cviky většinou nepředstavují větší problémy
a štěně je rychle zvládne. Zvykne si na chůzi na kladině, skok přes překážku i šplh přes áčko jako
na běžnou součást chůze u nohy. Jde o to, aby štěně potlačilo strach a získalo jistotu. Štěně nesmí
při nácviku z překážky spadnout. Mohlo by si ublížit /jakýkoli pád z výšky je pro štěně
velmi nebezpečný/ a dostalo by strach z dalšího nácviku.
Při prvním přechodu kladiny máme štěně na vodítku. Vedeme ho na kladinu, jsme těsně vedle
něho a opatrně ho rukou přidržujeme. Pokud má strach, povzbuzujeme ho, lákáme ho na pamlsky. Přitom
dáváme pozor, aby z kladiny nespadlo. Pokud jde štěně po kladině samo, necháme vodítko volné,
abychom ho nevhodným zatáhnutím nestrhli a nestáhli z kladiny. Štěně by mělo projít klidně po
celé kladině, nedovolíme mu z kladiny seskočit.
Před nácvikem skoku přes překážku musíme nejprve přizpůsobit výšku překážky štěněti.
Dospělý čuvač zvládá bez problémů překážku od 60 až
Pro nácvik šplhu přes překážku tvaru A vysokou
Cvik lehni
Lehnout si na povel znamená pro psa zaujmout podřízenou pozici vůči psovodovi. To často
představuje pro sebevědomého čuvače problém a lehnout si odmítá. Nejdříve zkusíme zvládnout cvik
pomocí pamlsku nebo hračky. Stoupneme si před sedící štěně. Štěně oslovíme a dáme povel
„lehni“. Pamlsek nebo hračku držíme tak, aby ji štěně vidělo, a pokládáme ji na zem.
Štěně – pokud chce na pamlsek nebo hračku dosáhnout, musí si lehnout. Pokud si lehne, hračku
či pamlsek mu dáme.
Pokud se cvik na pamlsek nebo hračku nedaří, nezbývá než použít vodítko. Štěně sedí vedle psovoda vlevo. Štěně oslovíme a dáme povel „lehni“. Pokud štěně nereaguje, sehneme se a zatáhneme vodítkem dolů a přinutíme ho lehnout si. Následuje pochvala.
Dlouhodobé
odložení
Pes sedí vlevo od psovoda. Dáme příkaz „lehni – zůstaň“. Pes by si měl lehnout a zůstat ležet. Psovod odchází pryč a pes by měl zůstat ležet na místě po dobu nepřítomnosti psovoda.
Výcvik odložení začínáme
takto. Odložíme psa a stoupneme si 2 kroky před něj čelem k němu. První odložení je pouze
krátké – do půl minuty. Pak se vrátíme k psovi tak, abychom ležícího psa měli po levé
noze. Posadíme psa povelem „sedni“. Následuje velká pochvala a pamlsek.
Pokud pes během odložení vstane nebo dokonce odejde, dojdeme pro
psa a položíme ho na stejné místo, kde byl před tím, a vše opakujeme. Je nutné, aby cvik končil
úspěšně – tj. tím, že psovod se vrátí k psovi, posadí ho, pochválí a odvede. I kdyby pes
měl být odložený pouze několik sekund.
Postupem času
prodlužujeme dobu odložení a odcházíme dál a dál od psa. Zároveň přidáváme rušivé vlivy. Požádáme kolegu, aby se svým psem prošel okolo
našeho odloženého psa, trénujeme střelbu během odložení /pes by na ní neměl nijak reagovat/ atd.
Odložení psa za pochodu
Pes jde vlevo od psovoda. Na povel „lehni“ by si pes
měl lehnout a psovod pokračuje dále v chůzi. Pak se obloukem vrací k ležícímu
psovi.
Nácvik provádíme tak, že za chůze po povelu
„lehni“ zatáhneme vodítkem k zemi a pes si lehne. Můžeme si pomoci i levou rukou,
kterou na psa zatlačíme, aby si lehl. Pokud se zvedne, vrátíme se a položíme ho na místo, kde měl
zůstat ležet.
Aport
Jedná se o jeden z náročnějších cviků, který
čuvač nemá rád. Pes sedí vlevo od psovoda bez vodítka. Psovod odhodí předmět /většinou dřevěnou
činku/ do vzdálenosti více než 10 kroků. Na povel „aport“ nebo „přines“
vysílá psovod psa pro předmět. Pes by měl doběhnout k předmětu, uchopit ho a bez otálení
přinést psovodovi tak, že s ním usedne těsně před psovodem. Na povel psovoda „pusť“
pes uvolní předmět a psovod ho psu odebere. Pes nesmí předmět upustit – ani když s ním
běží zpět k psovodovi a sedá si před ním, ani když mu psovod předmět
odebírá.
Nácvik začínáme tím, že zkusíme najít nějaký
předmět /třeba hračku/, který má pes rád. Zprvu se s tím o hračku přetahujeme a snažíme se
vzbudit větší zájem psa o předmět, nabudit ho. Pak mu hračku rychle odebereme a odhodíme ji. Pes by
se měl za hračkou rozběhnout a vzít jí do tlamy. Pokud se tak stane, psa přivoláme, hračku
odebereme a cvik je de fakto ukončen. Psa pochválíme a odměníme. Měli jsme štěstí, že takto pes
zareagovat a že vše tímto způsobem proběhlo.
Pravděpodobnější ale je, že pes k předmětu vůbec nedoběhne,
nebo doběhne a vůbec ho do tlamy nevezme. Pak nezbývá než mu předmět nanutit. Nácvik začínáme
„odzadu“ – tj. nejdříve se snažíme, aby pes aport v tlamě strpěl a nosil ho
bez toho, že ho upustí. Vložíme psovi, kterého máme na vodítku, aport do tlamy, dáme povel
„drž“ a nedovolíme mu, aby ho vyplivl dříve, než dáme povel „pusť“ a
odebereme mu ho (když ho nepustí, dostane pamlsek). Později se snažíme, aby ho nosil, a pak ho
s ním měníme za pamlsek. Nácvik probíhá tak, že psa na vodítku posadíme vedle levé nohy,
vložíme mu aport do tlamy, projdeme se s ním a trváme na tom, aby pes aport neupustil, mírně se
vzdálíme od psa a přivoláme ho povelem „ke mně“. Psa necháme předsednout a na povel
„pusť“ s ním aport za pamlsek vyměníme. Postupně odbouráme vodítko a cvičíme se
psem na volno.
Pokud toto pes zvládne,
přistoupíme ke konečné fázi nácviku. Posadíme si psa opět upoutaného na vodítko vedle levé nohy,
odhodíme aport, psa pro předmět vyšleme povelem „aport“. Se psem na vodítku doběhneme
k aportu a nutíme ho, aby vzal aport do tlamy. Pokud to nechce udělat, vezmeme aport do ruky,
psovi ho do tlamy vložíme a dáme povel „drž“. Dále pokračujeme podle již známého
scénáře. Projdeme se s ním, necháme ho předsednout a vyměníme s ním aport za pamlsek.
V dalším výcviku pokračujeme tak, že předmět odhodíme, vyšleme psa a snažíme se ho
znovu a znovu přesvědčit, aby předmět uchopil. Pokud to nedělá, vkládáme mu ho do tlamy a opakujeme
již popsaný postup.
Aport je cvik, který lze
trénovat pouze tehdy, když je čuvač příznivě naladěn, je odpočatý a má chuť cvičit, protože se těší
na pamlsek /je možné využít toho, že pes má hlad a chce pamlsek/, chce udělat něco, z čeho bude
mít psovod radost. Opět je velmi důležitá motivace – pamlsek, pochvala.
Štěkání na
povel
Přípravou na štěkání na povel by mělo být to, že se snažíme
využívat situací, kdy pes štěká - třeba na někoho, kdo
jde okolo našeho plotu. V ten moment mu opakujeme povel „štěkej“ a chválíme ho,
když štěká stále dál, i když kolemjdoucí již přešel.
Cvik štěkání na povel se provádí tak, že pes sedí u levé nohy psovoda. Psovod ho osloví
jménem a dá povel „štěkej“. Pes by se měl rozštěkat /měl by štěknout 3x a
více/.
Nácvik provádíme tak, že psovi ukážeme pamlsek
nebo hračku a snažíme se ho na ně lákat, aby štěkal. Předstíráme, že mu pamlsek chceme dát, ale pak
mu s ním ucukneme. Snažíme se ho maličko vydráždit třeba klepnutím po čenichu. Můžeme si pomoci
pohybujícím se ukazováčkem pravé ruky. Snažíme se navodit situaci, kdy pes něco chce, a proto
zaštěká. Pořád mu podbízivě říkáme „štěkej“. Když konečně zaštěká, pochválíme ho a
pamlsek mu dáme.
Reakce na
střelbu
Cvičební řády /kromě základních zkoušek/ vyžadují, aby pes
nereagoval na střelbu z pistole. Výstřel se provádí jednak v průběhu dlouhodobého odložení
a jednak v průběhu přezkušování poslušnosti /vždy v jiné fázi zkoušky – podle typu
zkoušky/.
Je vhodné, aby si štěně na střelbu zvykalo již
od začátku výcviku. Měla by se stát něčím běžným, obvyklým. Při první střelbě /1-2 rány/cvičíme nebo
si hrajeme se štěnětem na vodítku někde na kraji cvičiště /nebo třeba za budovou/, ale tak, abychom
byli v kontaktu s ostatními psy, o kterých víme, že jim střelba nevadí. Štěně by nemělo
z našeho chování nebo z chování ostatních psů a psovodů vycítit, že se děje něco
neobvyklého. To by v něm mohlo vyvolat napětí či strach. Při výstřelu se chováme přirozeně,
jako když se nic neobvyklého neděje. Pokud štěně na výstřel nereaguje nebo reaguje přiměřeně /tj.
zpozorní, ale pak si hraje nebo cvičí dál/, krátce ho pochválíme a bez přerušení pokračujeme ve
cvičení nebo hře. V případě bázlivé reakce /kňučení, strach, snaha o útěk/ štěně nechválíme a
už vůbec ho nelitujeme a nijak neuklidňujeme. Snažíme se dát výrazně najevo, že se nic neobvyklého
nestalo a že se musí dál plnit povely psovoda. To opakujeme i v následujících dnech při dalších
střelbách. Při troše štěstí pes pochopí, že o nic nejde, že je třeba dále plnit povely psovoda a na
střelbu přestane reagovat.
V případě, že se
reakce psa na střelbu na cvičišti nelepší nebo se dokonce zhoršuje, máme dvě možnosti. Buď se
s tímto stavem smíříme a víme, že některé náročnější zkoušky s naším čuvačem nebudeme moci
absolvovat, nebo podnikneme nepříjemný a většinou zdlouhavý nácvik odvykání strachu ze střelby.
Existuje více návodů, jak se pokusit odstranit
reakci psa na střelbu. Jeden z nich znamená opatřit si poplašnou pistoli a přemýšlivého čuvače
přinutit, aby pochopil, že střelba je jen rámus, který pro psovoda nic neznamená a on to musí vidět
stejně. Musí pochopit, že povely psovoda se musí plnit i v tomto rámusu.
Pistoli psovi ukážeme a dáme mu ji očichat. Při
krmení mu ji několik dní pokládáme vedle misky. Chováme se, jakoby to bylo normální a běžné. Pokud
se pes chce nažrat, musí akceptovat pistoli vedle misky. Po několika dnech této přípravy – na
konci běžného cvičení a před krmením z pistole vystřelíme/1-2 rány/. Pes přitom musí být na
vodítku, nejlépe doma na uzavřené zahradě u kotce. Zvládneme jeho první reakci na střelbu, kdy se
snaží o útěk. Bez dalších velkých prodlev dáme psovi do kotce nebo nějakého uzavřeného prostoru či
místnosti misku s krmením /tentokrát by mělo výjimečně dobře vonět a lákat/ a vedle opět
položíme pistoli bez nábojů. Pokud pes bude chtít potravu, musí akceptovat
pistoli.
Tento nácvik je dlouhodobá záležitost a může
trvat několik měsíců. Nestřílíme po každém cvičení před každým krmením /zkoušíme to 2x – 3x za
týden/. Musíme být nekompromisní a trvat důsledně na příkazech, které jsme psovi dali před nebo po
střelbě. Stále vystupujeme vůči psovi tak, jakože se nic neděje, nerozumíme, čeho se bojí, a chceme,
aby provedl příkaz, který jsme mu dali bez ohledu na to, zda se střílí či
nikoli.
Nácvik můžeme doplnit tím, že psa na vodítku
vezmeme třeba na kynologické závody /nebo jinam, kde se střílí/, aby si zvykl, že se střílí i
jinde, než doma a na domácím cvičišti.
Postupně jak si čuvač zvyká na střelbu, zvyšujeme naše nároky.
Nejprve střílíme, když pes jde u nohy, dále pak když leží vedle nohy psovoda /chválíme ho, když při
střelbě zůstane ležet/. Postupně si od ležícího psa stoupáme dál a dál a chválíme ho, když zvládá
zůstat ležet i bez přítomnosti psovoda.
