3. B. Jsi můj kamarád, ale musíš mě poslouchat a podřizovat se mi
I nadále pokračujeme s učením štěněte pravidlům, která bude muset dodržovat. Forma zůstává více méně stejná. Pokud štěně něco udělá správně, pochválíme ho a odměníme (třeba nějakou dobrotou). Pokud provede něco špatně, pokáráme ho, potrestáme ho. Věnujeme zvýšenou pozornost tomu, aby štěně chápalo, že se nám něco líbilo a chválíme ho, nebo že se nám něco nelíbilo a káráme ho. Využíváme k tomu různých hladin hlasu – chválíme příjemným vyšším hlasem, káráme ostře, hrubým hlasem, nahlas, křikem.
Pokud štěně provádí něco, co se nám nelíbí (například na nás skáče), musíme nejdříve docílit toho, že štěně námi nechtěnou činnost přeruší – tj. přestane skákat. Okřikneme ho. Pokud slovní pokárání nestačí, je nutné mu fyzicky zabránit v dalším skákání – například tím, že se skloníme ke štěněti, pevně ho chytneme a přitiskneme k sobě tak, že musí se skákáním přestat, a znova ho hrubým hlasem pokáráme. Přidržíme ho v náručí tak dlouho, dokud se neuvolní a nepřestane se vzpouzet a snažit se utéct. Musí se nám podřídit. Pustíme ho, až když se zklidní. Po zklidnění ho můžeme pochválit.
Při výchově jsme nekompromisní. Dodržování pravidel striktně vyžadujeme. Pokud něco štěněti jednou zakážeme, je to zakázáno napořád a dodržování zákazu vždy vyžadujeme. Pokud se nám něco líbí, líbí se nám to stále a vždy za to štěně pochválíme.
Je vhodné, aby čuvač a páníček měli nějakou výraznou společnou aktivitu, a je v podstatě jedno, co to je. Může to být klasický kynologický výcvik, ale může to být též agility nebo dogdancing, nebo cokoliv jiného, co je baví. Je několik málo čuvačů, kteří se se svými pány věnují aktivitám psa záchranáře (na Slovensku je čuvač členem Záchranných brigád SR). Nejde totiž vůbec o to, co konkrétního spolu páníček a čuvač podnikají, ale o to, že jsou spolu a že se pes pánovi při té činnosti podřizuje. Poslouchá jeho příkazy a učí se ho respektovat.
