6. Výcvik obrany a hlídačky
Smyslem výcviku obrany je naučit psa prozkoumat terén, nalézt osobu, upozornit na ni štěkotem, chránit psovoda před napadením touto osobou, umět ji zadržet při útěku a další dovednosti. Jednotlivé cviky a jejich provedení jsou přesně definovány. Cvičební řád po psu požaduje rychlost, rozhodnost, nesmlouvavost a tvrdost. Žádné přemýšlení, pouze naučená reakce nachování osoby, kterou nalezl. Osoba stojí – pes ji hlídá a čeká na povely psovoda. Osoba se pohne – pes zakročí zákusem do ruky.
Ve skutečnosti by se bohužel mohlo stát, že v případě, že má dotyčná osoba v druhé ruce třeba klacek nebo nůž, mohla by psa zakousnutého a pevně držícího jednu ruku lehce zneškodnit. Pes je nelogicky cvičen k tomu, že v zákusu na ruku nesmí povolit, i když vidí hrozící nebezpečí plynoucí z druhé ruky.
Bohužel takto definovaná obrana nevyhovuje přirozenému naturelu čuvače. Čuvač, který hlídal stádo před dravou zvěří, nebyl zabiják. Jeho úkolem nebylo útočníka zabít, nýbrž ho zahnat. Čuvač je hlídač a uvažuje, kdy a jakým způsobem zakročit tak, aby minimalizoval riziko vlastního úrazu. Štěká a snaží se tak odehnat nepřítele. Pokud nepřítel dobrovolně nevyklidí pozici a stupňuje ohrožení, čuvač zakročí. Cílem zákroku není nepřítele zadržet nebo zabít, nýbrž opět zahnat. Není tudíž pro čuvače úplně přirozené hlídat útočníka a reagovat tak, jak předepisují lidmi vykonstruované cviky sportovní kynologie. Není pro něho přirozené zakousnout se útočníkovi do rukávu a držet. Pokud by to udělal při střetu s medvědem, ten by ho druhou tlapou bezpečně zlikvidoval.
Přesto lze čuvače naučit jednotlivé prvky obrany sportovní kynologie. Je dobré začít s výcvikem pomalu ale brzo – již ve 3.- 4. měsíci. Začátek představuje hra s hadrem /můžeme bez problémů cvičit domana zahradě/, kdy se snažíme docílit toho, aby štěně hadr sledovalo a snažilo se ho zmocnit a držet. Pokud se štěněti daří chytit hadr na plnou tlamu a pevně hodržet, byl učiněn první důležitý krok k výcviku obrany ve sportovní kynologii. Štěně chválíme a snažíme se, aby pochopilo, že hadr je jeho kořist. Že má být pyšné na to, že kořist chytlo, pevně ji drží a nedá si ji vzít. Snažíme se, aby štěně naše snažení chápalo jako hru, která ho má bavit. V tom bývá často problém, protože starší čuvač bere většinou vše vážně a pokud vidí, že je to jenom hra, často ztrácí zájem. Kořistnický pud většině čuvačů není silně vrozený, takže je lepší začít dříve a vsadit na štěněčí hravost, která čuvače často v dospívání opouští.
Základní výcvik obrany na kynologickém cvičišti má dvě části. Pes se jednak cvičí v průzkumu terénu a vyštěkání figuranta, jednak trénuje zákusy, zadržení figuranta, obranu psovoda atd. První část výcviku – průzkum terénu a vyštěkání – začínáme nácvikem obíhání zástěn na cvičišti. Pes zástěnu oběhne, a pokud v ní není ukrytý figurant, běží zpět k psovodovi, který ho vysílá k další zástěně. Zprvu se pes učí obíhat pouze jednu zástěnu, když cvik zvládne, zvyšuje se počet zástěn a do poslední zástěny se ukryje figurant. V okamžiku, kdy pes obíhá poslední zástěnu a objeví v ní ukrytého figuranta, měl by u něho zůstat, začít ho hlídat a štěkotem přivolat psovoda. Po zvládnutí tohoto cviku na cvičišti můžeme začít trénovat průzkum v přírodním terénu /např.v lese/.
Nácvik zákusů navazuje na hru s hadrem a předchází složitějším prvkům obrany, jako je zadržení, obrana psovoda atd. K tomuto výcviku je klíčová spolupráce figuranta na kynologickém cvičišti. Bez ní nelze tento výcvik provádět. Bohužel figuranti jsou zvyklí pracovat většinou se služebními plemeny /německý ovčák, belgický ovčák/ a neznají povahu a naturel slovenského čuvače, nechápou jeho chování a neumí s ním zacházet. Řídí se obecnými zásadami sportovní kynologie a neuvažují nad tím, že výcvik obrany čuvače je třeba přizpůsobit jeho povaze a zohlednit všechno to, co bylo zmíněno již dříve. Shrnuto – bez zkušeného figuranta ochotného uvažovat o tom, jak dělat výcvik obrany s čuvačem, lze jen špatně cvičit obranu ve sportovní kynologii. Pokud vhodného figuranta naleznete, je většinou třeba hodně experimentovat, zkoušet a hledat.
Začínáme-li nácvik obran s již odrostlým či dospělým čuvačem, z vlastní zkušenosti doporučuji jít spíše cestou rozvíjení zloby (kořistnický pud u dospělých čuvačů téměř nefunguje) a snažit se (alespoň zpočátku), aby si čuvač myslel, že se nejedná o hru, nýbrž že brání doopravdy. Čuvač zpočátku vůbec nechodí na figuranta přímo a nechce držet rukáv. Často si sám představuji, že jeho poměrně opatrné a hodně promyšlené výpady na figuranta s pouze velmi krátkým a opatrným zákusem jsou vlastně výpady na medvěda (zbrklý výpad a dlouho trvající zákus by ho v případě, že by opravdu útočil na medvěda, stál život). Často čeká na vhodnou chvíli, než výpad provede. Zpočátku bývá nutné dostat ho pod určitý tlak a tak ho trochu přinutit, aby se do rukávu pevně zakousl a pochopil, že figurant není medvěd (který by ho druhou přední packou smetl), ale že zákusem vlastně vyřešil situaci a tlak na něj končí. Je nutné, aby se mezi ním a figurantem vytvořil "vztah důvěry". Stejně jako jiný výcvik i výcvik obrany je u čuvače dlouhodobější záležitost (rychlost postupu u čuvače se s rychlostí postupu u německých ovčáků nedá srovnávat), je nutné u ni přemýšlet, experimentovat a improvizovat.
Dobře lze využít a rozvíjet přirozenou vlastnost čuvače hlídat. Lze cvičit hlídání svěřeného předmětu /třeba tašky či batohu/, což je i náplní některých zkoušek ve sportovní kynologii. S výcvikem lze začít tak na půl roce a může s ním začít psovod sám metodou "na sebe" - zpočátku i bez náhubku. Pes si lehne, do batohu dáme pamlsek nebo nějakou jeho oblíbenou hračku a položíme mu ho těsně před přední packy. Pes by měl vědět, že v batohu je pamlsek či hračka. Dáme příkaz "hlídej". Naznačujeme, že chceme batoh vzít a snažíme se psa vyprovokovat k tomu, aby si batoh hlídal a nedal vzít. Pokud se nechá vyprovokovat a začne si batoh bránit – při pokusu odebrat batoh zaštěká či se ožene po ruce, která mu chce batoh odebrat – chválíme ho, povzbuzujeme ho a okamžitě mu dáme pamlsek či hračku z batohu. Ve výcviku pokračujeme tak, že se snažíme udržet pozornost psa fixovanou na ruku, která mu chce batoh vzít. Při každém úspěšném zákroku ho chválíme, povzbuzujeme a dáváme mu pamlsek uložený v batohu. Když pes začne cílevědomě hlídat batoh, přikročíme k tomu, že se mu pokusíme batoh opakovaně vzít. Po prvním pokusu, kdy pes zaútočí na ruku, která mu chce batoh vzít, a vzdálí se tak od batohu, se snažíme, aby se vrátil k batohu zpět a dále ho hlídal.
Pokud se tento první krok výcviku hlídání daří, pokračujeme v dalším výcviku na kynologickém cvičišti s pomocí figuranta. Pes by měl ležet na prostranství, měl by mít náhubek a před sebou položen předmět, který bude hlídat. Figurant by měl procházet kolem psa. Ten by měl klidně ležet a hlídat předmět. Neměl by na figuranta dorážet, pokud ten pouze klidně chodí kolem psa a batoh mu nebere. Poté co figurant několikrát projde kolem psa, měl by se pokusit předmět psovi odebrat. Ten by měl na figuranta zaútočit, znemožnit mu tak odebrání předmětu a zahnat ho. Po zákroku by se měl k předmětu vrátit a pokračovat v hlídání /je jedno, zda v leže, sedě či stoje/ a zamezit figurantovi v opakovaném pokusu mu předmět odebrat.
Čuvač je rozený hlídač a tato disciplína mu většinou nečiní problémy. Někdy ho může demotivovat náhubek, protože mu brání v opravdovém zákroku.
