Svet-Stranek.cz
slovenský čuvač - výchova a výcvik
Chovatelská stanice Jizerský les

Jak čuvače puberťáka učíme a cvičit nelze pořád:slovenský čuvač - výchova a výcvik

Jak čuvače puberťáka učíme a cvičit nelze pořád

3. E. Jak čuvače puberťáka učíme

 

Příkaz dáváme štěněti jednou, důrazným hlasem. Pokud štěně na příkaz nereaguje, můžeme ho ještě jednou ještě důraznějším hlasem zopakovat. Třetí příkaz již nedáváme. Skloníme se ke štěněti a „ručně“ ho přinutíme, aby splnilo to, co jsme mu přikázali.

 

Jeden jednoduchý příklad. Chci naučit štěně, aby si na povel „sedni“  sedlo. Učím ho to za situace, kdy ho mám na vodítku před sebou nebo vedle sebe. Upoutám jeho pozornost (třeba pamlskem v ruce), vyslovím příkaz „sedni“. Pokud si nesedá, dám mu ruku na zadek a přitlačím mu ho k zemi. Když si pod tlakem ruky sedne, pochválím ho, aby pochopilo, jak to vlastně mělo správně být.

 

V případě nácviku příkazu „sedni“ si mohu navíc pomoci tím, že štěněti, které je na vodítku a nemůže tudíž někam utíkat nebo ustupovat, ukazuji ruku s pamlskem a dávám mu ji nahoru nad hlavu. Tím, jak štěně většinou sleduje ruku s pamlskem (má na něj chuť a nechce o něj přijít), která mu jde nad hlavu, má tendenci samo si sednout. Pokud tak udělá, pak už mu jen pamlsek strčím do tlamy jako odměnu a pochválím ho (nácvik konkrétních cviků – sedni, lehni, zůstaň a další - je popsán v kapitole „Čuvač ve sportovní kynologii“).

 

Příkaz se snažíme štěněti dávat v momentě, kdy se na nás soustředí. Je zbytečné dávat menšímu štěněti příkaz v momentě, kdy se mi nevěnuje, má jiný podnět a předem je jasné, že jiný podnět ho zajímá víc než páníček.

 

Pokud nějaký příkaz dáme, musí být vždy splněn. Štěně si nesmí zvyknout na to, že příkaz splní, jen když se mu bude chtít. Příkaz je příkaz, a ten se musí splnit vždy. Pokud vidíme, že je složité vynutit „fyzicky“ splnění příkazu, je lepší ho vůbec nedávat.

 

Splnění příkazu – ať již dobrovolné nebo námi vynucené – je nutné vždy odměnit – pochvalou, pamlskem.

 

Situace, ve kterých dáváme štěněti příkazy, cvičíme ho a učíme ho tak podřizovat se vůli páníčka, připravujeme dopředu cíleně a plánovitě. A to především proto, abychom byli připraveni a schopni okamžitě reagovat, pokud by štěně příkaz nechtělo okamžitě vykonat. Je vhodné cvičit se štěnětem v době, kdy má před krmením. Jakýkoli pamlsek je daleko více motivující v situaci, kdy má štěně hlad. A miska se žrádlem může být dobrou závěrečnou odměnou. Štěně si zvykne, že cvičení není pouhopouhá otrava, protože si ho spojí s tím žrádlem, které přijde na konec. Žrádlo je pro štěně vždy velmi silná motivace. Možná se jednou bude na cvičení se žrádlem na konci i těšit.

 

 

3. F. Cvičit psa nelze pořád


Pes musí mít dostatek času na odreagování. Nemůže být stále pod tlakem příkazů. Volno je nutné. Páníček postupně pozorováním chování svého psa zjistí, kolik psychických sil stojí štěně sledovat pánovy příkazy, správně jim porozumět a vykonat je. Čím menší štěně, tím je pro něj únavnější se na cvičení soustředit. Intenzivně proto cvičíme krátce (pouze několik minut) a ne příliš často.